Na hranici mezi Německem a Polskem, tam, kde se Lužická Nisa klikatí mírně zvlněnou krajinou, se rozkládá jedno z nejpůsobivějších zahradních děl Evropy – Pücklerův park v Bad Muskau. Vytvořil jej vizionář, světoběžník a zahradník v jedné osobě – kníže Hermann von Pückler-Muskau.
Toto místo není jen historickým komplexem zámku a parku, ale živoucím důkazem toho, že příroda a umění mohou harmonicky koexistovat – a že člověk nemá přírodu zkrotit, ale spolupracovat s ní jako s tanečním partnerem.
Pücklerova zelená utopie
Hermann von Pückler-Muskau (1785–1871) byl výjimečná osobnost: excentrik, spisovatel, diplomat – ale především vášnivý milovník zahrad. Inspirován myšlenkou anglického krajinářského parku, kde příroda není řízena geometrií, ale jemně stylizována, vytvořil v Muskau své životní dílo.
Už v roce 1815 začal přetvářet rodinné panství v ideální park – místo, kde každý výhled působí jako malba a každá procházka připomíná poetickou cestu prostorem a časem.
Dnes park zabírá více než 700 hektarů – na obou březích Nisy – a je největším krajinářským parkem anglického stylu ve střední Evropě. Od roku 2004 je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Květinová rozmanitost a mistrovská kompozice
To, co odlišuje Pücklerův park od ostatních zahrad jeho doby, není jen jeho impozantní rozloha, ale především kompoziční vytříbenost a malířská citlivost. Stromy a keře tu nebyly vysazeny náhodně – každá skupina rostlin tvoří „živý obraz“.
Najdeme zde majestátní platany, duby letní, buky, ale také exotické druhy jako jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), tisovec dvouřadý, magnólie a liliovníky tulipánokvěté. Na jaře park doslova exploduje barvami – stovky druhů azalek a rododendronů vytvářejí zářivé skvrny kontrastující s jemnou zelení trávníků.
Pückler vysazoval stromy nejen podle vzhledu, ale i podle vůně, struktury listů a způsobu, jakým světlo proniká korunou. Park byl pro něj jako symfonie – každá část krajiny měla svou vlastní melodii.
Ráj pro zahradníky a milovníky rostlin
Pro milovníky zahrad je Pücklerův park nejen místem procházek, ale i živou laboratoří anglického krajinářského stylu a dendrologickým pokladem. V parku bylo využito více než 150 druhů stromů a keřů, uspořádaných podle principu „přirozené asymetrie“ – zdánlivě volně, ale pečlivě promyšleně.
Zvláštní pozornost si zaslouží:
- Rododendrony a azalky (Rhododendron spp.) – prospívající v polostínu, na humózní půdě, s bohatým kvetením od konce dubna do června
- Dub letní a dub zimní (Quercus robur, Quercus petraea) – tvořící majestátní kostru krajiny
- Liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) – s nápadnými tulipánovitými květy
- Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) – pocta východoasijské zahradní tradici
- Japonské a červené javory (Acer palmatum, Acer rubrum) – přinášející výrazné podzimní barvy do kompozice
Kromě toho zde najdeme i přirozená lesní společenstva s druhy jako barvínek, sasanka hajní, dymnivka a plicník. Naučné stezky a botanické tabule činí park inspirací pro krajinářské architekty i praktické zahradníky.
Zámek jako srdce parku
V samotném středu tohoto zeleného království stojí Nový zámek – klasicistní rezidence, kterou Pückler přestavěl jako vizitku své zahrady. Obklopený malebným jezírkem a s výhledem na umělecky komponovanou krajinu byl zámek nejen sídlem, ale i scénou – pro hosty, nápady a zahradní tvorbu.
Dnes zde sídlí návštěvnické centrum, historické expozice a rozsáhlá dokumentace o Pücklerově krajinářském díle.
Přeshraniční zahrada
Pozoruhodné je, že park se rozprostírá na obou stranách německo-polské hranice. Polská část, tzv. Východní park (často nazývaný „Park Mużakowski“), je nedílnou součástí celkové koncepce. Procházka přes most přes Nisu se tak stává symbolickou cestou – nejen mezi zeměmi, ale i mezi epochami, styly a zahradními kulturami.
Obě strany dnes úzce spolupracují a obnova parku je výsledkem mezinárodní spolupráce a památkové péče.
Pückler – Romantik s duší zahradníka
Pro Pücklera nebyl park jen okrasou. Byl projevem jeho životní filozofie – víry, že krása přírody léčí, inspiruje a spojuje lidi napříč hranicemi. Jeho zahrady nejsou strnulé kompozice, ale živoucí krajiny, které se mění s ročními obdobími a ožívají při každém novém pohledu.
Pückler kdysi řekl: „Zahradní umění je umění tichých emocí“ – a tuto emoci je možné cítit i dnes, když člověk stojí na vyhlídkovém návrší nebo se prochází stinnou alejí.
Kultura v zeleni – festivaly umění a hudby
Park v Bad Muskau není jen přírodní a kulturní památkou, ale i živým jevištěm současné kultury. V létě se zde konají klasické a jazzové koncerty, klavírní večery pod širým nebem i výstavy současného umění a přírodou inspirovaných instalací. Zvlášť oblíbený je Muskauerský letní koncert, kdy se hudba rozléhá mezi stromy a vodními plochami a vytváří nezapomenutelnou atmosféru. Současné umění se tu potkává s romantickým duchem 19. století – neobvyklá, ale fascinující harmonie, která přitahuje milovníky kultury z celé Evropy.
Místo rozjímání – nejen pro botaniky
Pücklerův park v Bad Muskau je ideálním místem pro milovníky zahrad i pro ty, kdo hledají klid, prostor a duševní rovnováhu. Ten, kdo se prochází parkovými cestami, cítí hluboký klid – jako by zde čas plynul pomaleji a příroda vyprávěla příběhy z dávných dob.
Na jaře a v létě se zde konají zahradnické výstavy, prohlídky s průvodcem a venkovní akce. Park není jen památkou minulosti, ale i živým centrem zahradní kultury.
Závěrem
Bad Muskau a jeho park nejsou jen perlou Lužice – jsou klenotem v koruně evropského zahradního dědictví. Vize knížete Pücklera přetrvala staletí nikoliv jako uzavřená kapitola, ale jako živoucí inspirace pro všechny, kdo věří v sílu krásy, harmonie a dialogu s přírodou.
Autor:
Marcin Janas